21. 10. 2025
Mladá Boleslav je symbolem českého průmyslu, ale její městská forma nese dlouhodobé známky poškození a poškozování. Co znamená vyrůstat, bydlet a žít v městě, které je slepicí snášející zlatá vejce? Poněkud kritický pohled na urbanismus v seriálu o Městě dvou tváří.
Část první: Urbanismus Mladé Boleslavi mezi hrdostí a vazalstvím
Jak se žije ve městě, které je zároveň dědicem historické identity i rukojmím průmyslového gigantu? Úvodní text série odkrývá základní rozpory urbanistické struktury Mladé Boleslavi a nastiňuje důvody, proč je nutné o budoucím směřování města znovu a jinak přemýšlet.
Staré město na ostrohu nad soutokem Jizery a Klenice, kterému vévodí středověký hrad s palácem. Sakrální památky a stopa Jednoty bratrské i výstavné a originální veřejné budovy z období belle époque nebo první republiky. Ale také výrobní kolos automobilky, logistické areály, výpadovky, přebujelá sídliště a izolované nákupní parky. Mladá Boleslav je městem dvou tváří, které na jedné straně ukazuje stopu své hrdé historie, na straně druhé odhaluje, že je v současnosti vazalem největšího výrobního podniku v Česku.
Mezi dvěma odlišnými světy se pohybují různě bohatí a staří obyvatelé tohoto města – studenti, rodiče s dětmi, senioři –, ale i zaměstnanci, obchodní cestující nebo turisté, fanoušci kultury, zákazníci či klienti zdravotních a sociálních služeb, které motor fabriky a místní rozvinutá vybavenost vsakuje jako houba. Všichni ti se ale snaží v tomhle městě nejen přežít, ale skutečně žít.
S jistou dávkou ironie by se dalo říci, že platí za svůj historický úspěch. Původní inovativní podnikání Lauryna a Klementa proměnilo dnešní město ve slepici, snášející zlatá vejce široko daleko. Urbanismus a kvalita životního prostředí v samotném jádru města bohužel tahá v této konstelaci za kratší konec provazu a jsou smutným obrazem rychle vyrostlého a i nadále rostoucího průmyslového města. Bohužel.
Přirozené vztahy mezi centrem a okrajovými oblastmi jsou dlouhodobě narušené. Nejužší historické jádro zůstává půvabné, ale často prázdné. Těžiště městského života se od středověkého jádra přesunulo dále na sever, nutno říci i díky tomu, že tomu tak nejlépe nahrávaly místní geomorfologické podmínky. Toto centrum je již přetížené místní automobilovou dopravou, tlaky na zkapacitnění takových koridorů zde i přesto dále sílí.
I obytné čtvrti se v jednotlivých etapách (blokového města 19. a začátku 20. století, činžáků socialistické sorely a prvních paneláků, až k vrcholnému sídlišti konstrukční soustavy T06B) rozrůstaly jen jedním směrem na sever k továrně a až za ni, kde se dnes již nadobro propojily a srostly se sousedními Kosmonosy. Obrovský areál továrny a jím generovaná velká potřeba bytů vedla k utváření velkých monofunkčních a monotónních zón, oddělených od sebe významnými dopravními tahy. V posledním období se na tento systém začaly napojovat ještě živelně rostoucí satelity okolních vesnic.
Samotný výrobní areál automobilky je uzavřenou zónou, zabírající více než čtvrtinu rozlohy jádrového kompaktního sídla. Samostatným městem ve městě, s vlastními službami, komunikacemi a mosty. Ke svému okolí promlouvající (až na výjimky původního historického areálu) třinácti střeženými branami. Celkově tak vzniká fragmentovaná struktura města, kde v jedné jeho části pracujeme, ve druhé nakupujeme, ve třetí bydlíme. Ale ten propojený městský život – rozmanitý, lidský – ten tu často chybí.
Přestože má Boleslav téměř padesát tisíc obyvatel, chybí jí spádová veřejná místa, kde by se lidé přirozeně potkávali. Městské parky jako Radouč nebo Štěpánka jsou krásné, ale z některých částí těžko pěšky dostupné a nedostatečně kapacitní pro celé město. Nábřeží Jizery by mohlo být živým koridorem pro pěší a cyklisty, prostorné a vzdušné, ale v některých místech zůstává nevyužité či opět obrácené zády k městu, protože i zde prostor zarůstá zvětšujícími se objekty firmy Škoda. I v jiných místech, kde by měla vznikat nová centra čtvrtí nebo sdílené prostory pro sousedské aktivity, často roste jen další retail park, parkoviště, nebo další již neúnosná obytná zástavba.
Je fér říct, že některé věci se zlepšily a Škoda Auto se snaží chovat odpovědně tím, že investuje do kultury a jiných rozvojových aktivit, podporujících komunitu. Město upravilo některé části centra, vznikly projekty s mládeží. Bez dobré a útulné fyzické stránky to však jde těžko a převažuje dojem, že rozvoj města nemyslí dostatečně na budoucnost, ale spíše reaguje na parciální aktuální tlaky – investory, dopravu, potřebu další výstavby. Výsledkem je ve stylu anarchie prostor bez jasného uspořádání a hierarchie, bez čitelnosti a bez městského charakteru.
Autor: Milan Macoun
Při tvorbě textu bylo použito podpory AI modelu ChatGPT.