21. 10. 2025
Mladá Boleslav je symbolem českého průmyslu, ale její městská forma nese dlouhodobé známky poškození a poškozování. Co znamená vyrůstat, bydlet a žít v městě, které je slepicí snášející zlatá vejce? Poněkud kritický pohled na urbanismus v seriálu o Městě dvou tváří.
Část první: Urbanismus Mladé Boleslavi mezi hrdostí a vazalstvím
Jak se žije ve městě, které je zároveň dědicem historické identity i rukojmím průmyslového gigantu? Úvodní text série odkrývá základní rozpory urbanistické struktury Mladé Boleslavi a nastiňuje důvody, proč je nutné o budoucím směřování města znovu a jinak přemýšlet.
Staré město na ostrohu nad soutokem Jizery a Klenice, kterému vévodí středověký hrad s palácem. Sakrální památky a stopa Jednoty bratrské i výstavné a originální veřejné budovy z období belle époque nebo první republiky. Ale také výrobní kolos automobilky, logistické areály, výpadovky, přebujelá sídliště a izolované nákupní parky. Mladá Boleslav je městem dvou tváří, které na jedné straně ukazuje stopu své hrdé historie, na straně druhé odhaluje, že je v současnosti vazalem největšího výrobního podniku v Česku.
Mezi dvěma odlišnými světy se pohybují různě bohatí a staří obyvatelé tohoto města – studenti, rodiče s dětmi, senioři –, ale i zaměstnanci, obchodní cestující nebo turisté, fanoušci kultury, zákazníci či klienti zdravotních a sociálních služeb, které motor fabriky a místní rozvinutá vybavenost vsakuje jako houba. Všichni ti se ale snaží v tomhle městě nejen přežít, ale skutečně žít.
S jistou dávkou ironie by se dalo říci, že platí za svůj historický úspěch. Původní inovativní podnikání Lauryna a Klementa proměnilo dnešní město ve slepici, snášející zlatá vejce široko daleko. Urbanismus a kvalita životního prostředí v samotném jádru města bohužel tahá v této konstelaci za kratší konec provazu a jsou smutným obrazem rychle vyrostlého a i nadále rostoucího průmyslového města. Bohužel.
Přirozené vztahy mezi centrem a okrajovými oblastmi jsou dlouhodobě narušené. Nejužší historické jádro zůstává půvabné, ale často prázdné. Těžiště městského života se od středověkého jádra přesunulo dále na sever, nutno říci i díky tomu, že tomu tak nejlépe nahrávaly místní geomorfologické podmínky. Toto centrum je již přetížené místní automobilovou dopravou, tlaky na zkapacitnění takových koridorů zde i přesto dále sílí.
I obytné čtvrti se v jednotlivých etapách (blokového města 19. a začátku 20. století, činžáků socialistické sorely a prvních paneláků, až k vrcholnému sídlišti konstrukční soustavy T06B) rozrůstaly jen jedním směrem na sever k továrně a až za ni, kde se dnes již nadobro propojily a srostly se sousedními Kosmonosy. Obrovský areál továrny a jím generovaná velká potřeba bytů vedla k utváření velkých monofunkčních a monotónních zón, oddělených od sebe významnými dopravními tahy. V posledním období se na tento systém začaly napojovat ještě živelně rostoucí satelity okolních vesnic.
Samotný výrobní areál automobilky je uzavřenou zónou, zabírající více než čtvrtinu rozlohy jádrového kompaktního sídla. Samostatným městem ve městě, s vlastními službami, komunikacemi a mosty. Ke svému okolí promlouvající (až na výjimky původního historického areálu) třinácti střeženými branami. Celkově tak vzniká fragmentovaná struktura města, kde v jedné jeho části pracujeme, ve druhé nakupujeme, ve třetí bydlíme. Ale ten propojený městský život – rozmanitý, lidský – ten tu často chybí.
Přestože má Boleslav téměř padesát tisíc obyvatel, chybí jí spádová veřejná místa, kde by se lidé přirozeně potkávali. Městské parky jako Radouč nebo Štěpánka jsou krásné, ale z některých částí těžko pěšky dostupné a nedostatečně kapacitní pro celé město. Nábřeží Jizery by mohlo být živým koridorem pro pěší a cyklisty, prostorné a vzdušné, ale v některých místech zůstává nevyužité či opět obrácené zády k městu, protože i zde prostor zarůstá zvětšujícími se objekty firmy Škoda. I v jiných místech, kde by měla vznikat nová centra čtvrtí nebo sdílené prostory pro sousedské aktivity, často roste jen další retail park, parkoviště, nebo další již neúnosná obytná zástavba.
Je fér říct, že některé věci se zlepšily a Škoda Auto se snaží chovat odpovědně tím, že investuje do kultury a jiných rozvojových aktivit, podporujících komunitu. Město upravilo některé části centra, vznikly projekty s mládeží. Bez dobré a útulné fyzické stránky to však jde těžko a převažuje dojem, že rozvoj města nemyslí dostatečně na budoucnost, ale spíše reaguje na parciální aktuální tlaky – investory, dopravu, potřebu další výstavby. Výsledkem je ve stylu anarchie prostor bez jasného uspořádání a hierarchie, bez čitelnosti a bez městského charakteru.
Čtyři udržitelné strategie pro další rozvoj
Město, které chce být víc než jen servisní zónou pro průmysl, potřebuje mít jasnou vizi a konkrétní nástroje pro změnu. Ze současných problémů přirozeně vyplývají čtyři základní směry, které mohou pomoci znovu najít rovnováhu mezi potřebami lidí, ekonomiky a prostředí:
- Ekonomická odolnost a diverzifikace
Podpora místních podniků, kulturních a kreativních odvětví, vzdělávání a sociálních inovací s cílem snížit závislost na jednom dominantním zaměstnavateli. Nezbytnou podmínkou je v tom aktivní role státu a kraje, který musí vytvářet férové podmínky pro stabilní a udržitelný rozvoj měst jako Mladá Boleslav. - Koordinovaný rozvoj a jasná pravidla pro výstavbu
Nastavení čitelného a závazného rámce pro plánování nejen na území města, ale i v návaznosti na širší území. Vymezení prostoru pro kvalitní výstavbu, ale i volnou krajinu a rekreaci kontrolou extenzivní suburbanizace a schopností města řídit svůj rozvoj místo pouze reagovat na externí tlaky. - Město pro lidi: mobilita jako nástroj soudržnosti
Posílení pěších a cyklistických vazeb, proměna ulic v bezpečné prostory pro každodenní život. Zklidnění tranzitních tahů, zlepšení návaznosti MHD a provázání oddělených částí města lidskými měřítky. - Zeleno-modrá infrastruktura a klimatická odolnost
Propojení fragmentovaného města pomocí zelených pásů, revitalizovaných nábřeží a retenčních prvků. Posílení ekologické stability, zvýšení kvality veřejného prostoru a přirozené orientace v území skrze krajinnou strukturu.
Závěr
Nejde o velké vize na papíře. Jde o každodenní zkušenost lidí, kteří se snaží dostat z jednoho konce města na druhý, kteří hledají školku pro děti, stín v horkém létě, nebo jen místo, kde si v klidu sednout. Prostor pro naše vztahy, pohodu, pohyb i pocit domova.
Mladá Boleslav má na to být městem, které bude inspirovat: jak se proměnit z průmyslového uzlu ve funkční, udržitelné a přívětivé město pro lidi. Ale musí si tu budoucnost nejdřív představit – a začít o ní mluvit. Ten rozhovor může začít klidně tady. Tím, že se ptáme: Kdo ve městě rozhoduje? Co upřednostňuje? A co potřebují lidé, kteří tu žijí každý den? Architekti, úředníci, občané, podnikatelé – všichni mají v rukou kousek odpovědnosti.
Autor: Milan Macoun