27. 2. 2015
Změnou školského zákona se pootevírá cesta pro inkluzi. Časy, kdy děti s mentálním postižením byly odkládány do zvláštních a později přejmenovaných základních škol praktických a speciálních, jsou snad pomalu definitivně za námi. Chceme věřit, že ostuda přetrvávající v českém školství, tedy nesporný fakt, že většina romských žáků končila ve zvláštních školách, bude navždy minulostí.
Škola, ve které se vzdělávají společně děti ze všech sociálních skupin bez rozdílu, je jedině dobrou školou, která plní i funkci socializační. Společné setkávání dětí, jejich učení, hraní, sportování je nezpochybnitelný prvek důležitý pro rozvoj osobnosti. Skrze takové zážitky se vytváří sociální zkušenosti, které jsou využitelné pro celý náš život bez ohledu na to, v jaké zemi budeme žít a jakým směrem budou naše životní cesty pokračovat.
Školský zákon nastavil dobrý rámec principů, podle kterých by měli pedagogové postupovat. Chybí tam však to nejdůležitější, kdo to zaplatí a kdo to bude koordinovat. Zákon také jasně neříká, jak budou potřeby žáků diagnostikovány. Cesta, kterou se peníze dostanou až k žákovi není jasně nastavena, inkluze se tak může stát pouze formální a tudíž spíše na škodu. Formálních reforem si naše školství užilo již dost!
Definitivní zrušení základních škol praktických a speciálních nás teprve čeká. Novela zákona je prvním krokem k tomuto nelehkému úkolu. Proměna školství je vždy dlouhodobý proces, který musí přijmout všechny strany: pedagogové, žáci i rodiče a celá laická i odborná veřejnost. Věříme, že neselžeme a především učitelé dokáží proměnit české školství do nové podoby, ve které není místo na odkládání „hloupých“ žáků do speciálních budov.
Jana Zůnová, místopředsedkyně KO