21. 8. 2018

Dnes je tomu 50 let, kdy vtrhla vojska členů Varšavské smlouvy na území ČSSR. Srpen 1968 je potřeba si nejen připomínat, ale také se zamýšlet nad jeho následky a vzít si z něj ponaučení. Rusko jako nástupnický stát SSSR dnes expanduje na svá dřívější území, porušuje mezinárodní právo a otevřeně hlásá snahu rozbít Evropskou unii. Zelení zdůrazňují důležitost evropské integrace s vládou práva, nikoliv tanků, pro naše budoucí přežití.

„I v dnešní době na nás dopadají následky okupace v podobě nedůvěry v politiku nástupnického Ruska a nedůvěry Čechů v nadstátní struktury. O to cennější je, že se Evropská unie nenechává vtáhnout do ozbrojených konfliktů a že jsme se problémy naučili řešit diplomaticky, politicky a soudně. Právní stát je vždy lepší než ozbrojený konflikt,“ říká Petr Štěpánek, předseda Strany zelených.

Následky invaze a následné okupace jsou v české společnosti dodnes pozorovatelné a jen prohloubily nedůvěru mnoha Čechů k velkým národům, mezinárodním dohodám a aliancím. Válka kterou vede Ruská federace pod vedením prezidenta Vladimíra Putina nebudí důvěru Zelených v její politiku.

„Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy, nařízená nejužším komunistickým vedením Sovětského svazu, ukončila Pražské jaro a na desítky let poškodila československou a potažmo českou společnost a prohloubila studenou válku,“ dodává Petr Štěpánek.

Cílem této invaze tehdejších spojenců ČSSR bylo zasáhnout do vnitřních politických záležitostí Československa a zlikvidovat pokus nasadit socialismu lidskou tvář. Československá armáda nebránila útočníkům v postupu, ale tehdejší vláda Československa, zaměstnanci československé televize a rozhlasu, fotografové, filmaři a tisíce dalších občanů se statečně postavili na neozbrojený pasivní i aktivní odpor. Tyto příběhy hrdinství bychom si dnes měli připomínat.

V přímé souvislosti s invazí přišlo do konce roku 1968 o život 137 lidí a 500 lidí bylo těžce zraněno. Stovky lehce zraněných byly ošetřeny v československých nemocnicích často od zdravotníků, kteří si rušili dovolené a zůstávali po několik dní ve službě. Konečný počet zraněných se pravděpodobně nikdy nedozvíme, protože mnoho lidí svá zranění nehlásilo z obavy z následných represí.

„Je třeba připomínat všechny, kteří se proti násilné okupaci Československa postavili. A to nejen kvůli jejich odvaze a občanské odhodlanosti, ale také proto, že mnoho z nich utrpělo při protestech a následných událostech těžká zranění a někteří přišli i o život. Rovněž je třeba nezapomenout na 8 statečných občanů SSSR, kteří proti invazi protestovali 25. 8. 1968 na Rudém náměstí v Moskvě a na R. Siwiece, který se na protest proti invazi 8. 9. 1968 na Stadionu Desetiletí ve Varšavě upálil a stal se první živoucí pochodní ve východním bloku,“ připomíná Bronislav Tomek, vedoucí Odborné sekce pro lidská práva Strany zelených.

Převzato z webu Zelených, Creative commons Uveďte autora 3.0.